Vnitřní smyčka a zpoždění
Než se začne mluvit o mechanice, je dobré vědět, kolik fáze vůbec je k dispozici. A z ní většinu spotřebují dvě věci, se kterými mechanika nemá nic společného: proudová smyčka a výpočetní zpoždění.
Vnitřní smyčka a výpočetní zpoždění nastavují strop dřív, než se vůbec začne mluvit o mechanice. Proto se v kaskádě začíná zevnitř: rychlejší proudová smyčka je skoro vždycky levnější než tužší převodovka.
Proč je zpoždění horší než setrvačnost
Setrvačnost prvního řádu ubere nejvýš 90° fáze, a to až v nekonečnu. Dopravní zpoždění ubere
ω·T radiánů, což roste bez omezení — na dvojnásobné
frekvenci dvojnásobek. Proto je zpoždění tím, co nakonec strop nastaví, a proto se u pohonů tolik
řeší vzorkovací perioda.
Při 16 kHz vzorkování je typické zpoždění kolem 60–90 µs, což na 500 Hz dělá 11–16°. Při 4 kHz je to 250 µs a 45° — a to už je polovina toho, co má smyčka na rozdávání.
Kaskáda: každá smyčka musí vidět tu vnitřní jako drát
ControlLab má o kaskádě vlastní kapitolu a zdůvodňuje tam, proč se ladí zevnitř ven. Tady stačí jeden praktický důsledek: šířka pásma proudové smyčky je strop, pod kterým se všechno ostatní odehrává, a než začneš řešit rezonanci, podívej se, jestli se problém neschovává o patro níž.
Pořadí, ve kterém se hledá viník. Nejdřív proudová smyčka a vzorkování; pak zpoždění ve zpětné vazbě (filtrace odměřování, komunikace po sběrnici); a teprve pak mechanika. Rezonance je nejnápadnější, ale málokdy je první na řadě — a filtr nasazený proti problému, který je jinde, jenom ubere další fázi.
Filtrace signálu z odměřování se počítá do zpoždění stejně jako výpočet. Klouzavý průměr přes osm vzorků na 8 kHz je 0,5 ms zpoždění — víc než celá proudová smyčka. Bývá to nejlevnější věc, kterou jde na pomalé ose zlepšit.