Dolní propust, a proč sama nestačí
Nejjednodušší nápad, jak se zbavit rezonance, je odfiltrovat všechno nad ní. Je to i nejčastější první pokus — a v modelu, který tahle labka počítá, nefunguje. Stojí za to vědět proč, protože ten důvod je obecný.
Proč se to vyruší
Kritická frekvence je ta, kde fáze prochází −180°. Dolní propust tam sice ubere zesílení, ale
zároveň přidá fázové zpoždění, takže se ten průchod posune na nižší frekvenci.
A protože zesílení smyčky klesá zhruba jako 1/ω, na nižší frekvenci je větší —
zrovna tolik, kolik filtr ubral. Do prvního řádu se to vyruší a zbude jenom to fázové penále.
Ale Ellis naměřil, že to pomohlo
Naměřil — na jeho zkušebním stroji zvedla dolní propust na 50 Hz šířku pásma z 23 na 35 Hz. Není to spor a je dobré rozumět tomu, čím se ta dvě tvrzení liší:
- Ellis ladil na pevný překmit (25 % na skoku), ne na mez stability. Dolní propust utlumí to, co je vidět — kmitání na rezonanci — a přitom může ubírat bezpečnost.
- Jeho rezonance ležela vysoko nad šířkou pásma, takže si mohl dovolit filtr hluboko pod ní, kde už fázové penále na jeho pracovní frekvenci skoro nic nedělá.
- Nejlepší výsledek stejně dostal až z bi-kvadratického filtru a ze zpětné vazby od zrychlení — dolní propust byla nejslabší ze tří léků, které zkoušel.
Co si z toho odnést. Dolní propust není zakázaná, ale není to lék na rezonanci — je to způsob, jak snížit hluk a zklidnit obraz. Když se sáhne po filtru kvůli stabilitě, patří tam notch (úzký problém) nebo bi-kvad (široké pásmo nad rezonancí). A když je potřeba nešahat na fázi vůbec, zbývá zpětná vazba od zrychlení, o které je příští kapitola.
Tenhle závěr platí pro dolní propust prvního řádu v téhle soustavě. Kdyby byl kritický průchod fáze hluboko nad rezonancí a filtr se dal položit mezi ně, obchod by vypadal jinak. Nástroj to spočítá — proto je v něm ten posuvník.