Jak se řemenový pohon navrhuje
Postup, který dává smysl v tom pořadí, v jakém jsou napsané předchozí kapitoly. Není to jediná možná cesta, ale je to ta, u které se nejméně často couvá.
- Převodový poměr z požadavku na moment a otáčky. Z DriveLabu nebo z výběru motoru. Zaokrouhlí se na celé počty zubů, protože ty jsou katalogové.
- Malá řemenice co největší. Zvyšuje zuby v záběru, únosnost i torzní tuhost — a jediné, co ji shora omezuje, je místo v konstrukci a požadovaný poměr.
- Osová vzdálenost z konstrukce. Obvykle je daná, ne volená. Řemen se pak vybere jako nejbližší katalogová délka a osová vzdálenost se dopočítá zpět — proto napínák.
- Šířka podle špičkové obvodové síly. Ne podle jmenovité: rozhoduje rozjezd. Zkontrolovat zuby v záběru a únosnost.
- Předpětí co nejmenší, aby volná větev držela při té špičce. Vypsat, co to udělá s ložisky.
- Spočítat tuhost a rezonanci. Když rezonance leží pod požadovanou šířkou pásma regulátoru, návrh je hotový jen zdánlivě — a couvá se zpět k bodu 2 nebo 3.
- Zkontrolovat ohybovou frekvenci. Vysoké otáčky s krátkým řemenem jsou past.
Bod 6 je ten, na který se zapomíná. Silově může návrh projít s velkou rezervou a přesto být k nepoužití, protože se osa při požadované dynamice rozkmitá. Rezonance se přitom nedá dolaďovat regulátorem — je daná stavbou. Proto je v téhle labce vypsaná jako výsledek, ne jako poznámka.
Kde se dělá největší chyba
| chyba | důsledek |
|---|---|
| návrh na jmenovitý moment místo špičkového | přeskakuje při rozjezdu |
| vnější průměr řemenice místo roztečného | posunutá rychlost, síla i délka |
| předpětí „pro jistotu" vyšší | ložiska umřou dřív než řemen |
| malá řemenice kvůli poměru | málo zubů v záběru, měkký pohon, krátká životnost |
| rezonance se nespočítá vůbec | osa kmitá a nikdo neví proč |