WaveLab volný prostor nepohlcuje nic

Tohle je statická kopie kapitoly pro vyhledávače. Interaktivní verze má animované obrázky, kontrolní otázky a tlačítka, která příklad načtou do kalkulačky.

Rozpočet spoje: jeden řádek, který rozhodne

Všechno z předchozích kapitol se sečte do jedné tabulky. Ta tabulka se jmenuje rozpočet spoje a je to nejužitečnější věc v celém oboru — protože na ní je vidět, kdo za výsledek může.

+30+10-10-30-50-70-90-110dBm+20,0vysílač+5,0anténa AP−72,2volný prostor−8,8zdi+2,1anténa robota−53,9 dBmcitlivost −8228rezerva 28,1 dB — v pořádku
  1. Pt = 20 dBm

    Začíná se tím, co jde do antény. Sto milliwattů je 20 dBm a je to strop, který v Evropě na 2,4 GHz povoluje předpis.

  2. 20 + 5 = 25 dBm EIRP

    Zisk se přičte. Součtu se říká EIRP a je to to jediné číslo, které předpis hlídá — proto se anténa se ziskem musí zaplatit ubráním výkonu.

  3. LFS = 72,2 dB

    Největší položka celého rozpočtu, a jediná, která je jistá. Roste s logaritmem vzdálenosti — každé zdvojnásobení stojí šest decibelů.

  4. Lzdi = 8,8 dB

    Každá zeď v cestě je další položka. Patnáct centimetrů betonu stojí devět decibelů, tedy skoro dvě třetiny dosahu.

  5. Gr = +2,15 dBi

    Na druhé straně se zisk zase přičte. Dipól na robotu dá 2,15 dBi a je to jediné, co se z těch tří antén nedá zvětšit, aniž by se robot přestal točit.

  6. Pr = −53,9 dBm

    Součet je přijatý výkon. Sám o sobě ale nic neříká — teprve porovnání s citlivostí přijímače řekne, jestli spoj stojí.

  7. rezerva = 28,1 dB

    Rozdíl mezi tím, co dorazí, a tím, co přijímač ještě přečte. Pod deset decibelů se spoj v hale nedělá — vícecestný únik sám o sobě umí ubrat dvacet.

Sedm kroků a dva jezdce. Posuň vzdálenost a počet zdí a sleduj, jak se poslední sloupec — rezerva — mění. Ukaž myší na kterýkoli člen a rozsvítí se sloupec, který mu patří.
Pr = Pt + Gt − Lkabel − LFS − Lzdi − Lpol + Grvšechno v dB, jedno sčítání

Proti čemu se to porovnává

Přijatý výkon sám o sobě nic neznamená. Rozhoduje, o kolik je nad tím, co přijímač ještě přečte — a to má dvě části:

  • Šumové dno. Každý odpor při pokojové teplotě šumí. V jednom hertzu je to −174 dBm, a šířka kanálu to násobí: dvacetimegahertzový kanál Wi-Fi tedy začíná na −101 dBm ještě před prvním tranzistorem.
  • Šumové číslo přijímače. Vlastní příspěvek elektroniky, typicky 4–8 dB.
N [dBm] = −174 + 10·log₁₀(B) + NFB v hertzech

Nad tím dnem musí signál vyčnívat o tolik, kolik potřebuje zvolená modulace — a to je téma další labky. Tady stačí vědět, že nejpomalejší režim Wi-Fi si vystačí s citlivostí kolem −92 dBm, zatímco nejrychlejší chce −65 dBm. Mezi „spojení je“ a „spojení je rychlé“ leží skoro třicet decibelů.

Kolik rezervy je dost

rezervaco to znamená
< 0 dBspoj nestojí
0–10 dBfunguje na stole, v hale spadne — únik sám ubere 20 dB
10–20 dBpoužitelné pro telemetrii, ne pro řízení
> 20 dBzbývá i na únik, na natočení a na to, že se mezi ně někdo postaví

Ta čísla nejsou opatrnost. ITU-R P.1238 udává pro kancelář na 2,4 GHz směrodatnou odchylku stínového úniku 10 dB — tedy že táž vzdálenost dá naměřit hodnoty rozházené o deset decibelů podle toho, kde přesně stojíte. Spoj s pětidecibelovou rezervou tedy nespadne „někdy“; spadne asi ve třetině míst v hale.

Nejčastější chyba v rozpočtu: zapomenutý kabel. Tenký koaxiál RG-174 má na 2,4 GHz kolem 1 dB na metr. Tři metry ke stožárku jsou tři decibely na každé straně — víc, než dá většina vylepšení antény, a je to jediná položka rozpočtu, která se dá odstranit úplně tím, že se rádio dá k anténě místo antény k rádiu.

Vzorce v této kapitole

N — šumové dno přijímače
N = −174 + 10log B + NF [dBm] kap. 12
M — rezerva spoje
M = P_r − citlivost [dB] kap. 12