ComplexLab otočit a natáhnout

Tohle je statická kopie kapitoly pro vyhledávače. Interaktivní verze má animované obrázky, kontrolní otázky a tlačítka, která příklad načtou do kalkulačky.

Fázory: proč se střídavý obvod počítá algebrou

Střídavý obvod je popsaný diferenciálními rovnicemi — cívka dává u = L·di/dt, kondenzátor i = C·du/dt. Řešit soustavu diferenciálních rovnic pro každý obvod by bylo nesnesitelné. ACLab to nedělá, a důvod je v téhle kapitole.

ReIm121+2stín na reálné ose v časefázor 1: 1,00součet: 1,27 + 0,75i (A = 1,48, φ = 31°)
  1. A·cos(ωt + φ) = Re[A·e^(iφ) · e^(iωt)]

    Bod obíhá kružnici; jeho stín na vodorovné ose kmitá jako kosinus. To není analogie, to je definice kosinu.

  2. e^(iωt) — stejné pro každý signál stejné frekvence

    Když všechny signály v obvodu mají tutéž frekvenci, obíhají všechny stejně rychle. Ta rotace je pro všechny společná, a proto se dá vytknout.

  3. A·e^(iφ) = 1,00

    Amplituda a fáze v jednom komplexním čísle. Čas z výpočtu zmizel — to je celá výhoda.

  4. součet = 1,27 + 0,75i → A = 1,48, φ = 31°

    Místo goniometrických identit stačí sečíst dva vektory. Výsledek je zase fázor a jeho délka i úhel jsou hledaná amplituda a fáze.

  5. d/dt → ·iω

    Derivovat e^(iωt) znamená vynásobit iω. Diferenciální rovnice obvodu se tím změní na algebraickou — cívka je iωL, kondenzátor 1/(iωC), a Ohmův zákon platí dál. Tohle je celý ACLab.

Vlevo obíhající body, vpravo jejich stíny v čase. Sečíst dvě kmitání znamená sečíst dva vektory — žádné goniometrické identity.
A·cos(ωt + φ) = Re[ A·e^(iφ) · e^(iωt) ]kmitání jako obíhající bod
fázor = A·e^(iφ) — amplituda a fáze v jednom číslečas se vytkl a zmizel

Trik má dva kroky a oba jsou nutné:

  1. Sinusovku nahradíme obíhajícím bodem a budeme sledovat jeho stín. Přidali jsme si imaginární část, kterou nikdo nechtěl — ale ta se na konci zahodí.
  2. Obíhání e^(iωt) je pro všechny signály stejné, takže se dá vytknout. Zbude komplexní číslo, ve kterém není čas: fázor.

Proč to funguje: derivace se stane násobením

d/dt [e^(iωt)] = iω·e^(iωt) ⇒ d/dt → ·iωjádro celé metody
prvekv časefázorově
rezistoru = R·iZ = R
cívkau = L·di/dtZ = iωL
kondenzátori = C·du/dtZ = 1/(iωC)

A pak už platí Ohmův zákon a Kirchhoffovy zákony úplně beze změny, jen s komplexními čísly. Celá uzlová analýza z CircuitLabu funguje dál — ACLab ji doslova spouští s komplexní aritmetikou místo reálné.

Kde je odplata za tu jednoduchost. Fázory platí jen pro ustálený stav při jediné frekvenci. Zapínací děj, obdélníkový průběh, rozjezd motoru — na to fázory nestačí. Buď se signál rozloží na frekvence (FourierLab) a fázory se použijí na každou zvlášť, nebo se sáhne po Laplaceově transformaci, která zvládne i přechodový děj. Kapitola 10.

Past s efektivními hodnotami. Elektrotechnická literatura má fázory ve dvou konvencích: s amplitudou a s efektivní hodnotou (amplituda dělená √2). Obě jsou správně a obě se používají — ale míchat je znamená mít výkon vedle o faktor 2. Vždycky se musí vědět, která konvence platí.

Vzorce v této kapitole

fázor — fázor
A cos(ωt+φ) ↔ A·e^(iφ); d/dt → ·iω [—] kap. 7
Z — impedance prvků
R; iωL; 1/(iωC) [Ω] kap. 7