WaveLab volný prostor nepohlcuje nic

Tohle je statická kopie kapitoly pro vyhledávače. Interaktivní verze má animované obrázky, kontrolní otázky a tlačítka, která příklad načtou do kalkulačky.

Friis: proč je vyšší pásmo horší

Předchozí kapitola dala výkonovou hustotu ve vzdálenosti d. Zbývá jediná otázka: kolik z ní anténa opravdu sebere? A odpověď je překvapivě fyzická — anténa se chová jako plachta o určité ploše, a ta plocha je G·λ²/4π.

vysílačdAₑpřijímač2,44 GHz19,7 cm²5,5 GHz3,9 cm²Táž anténa, dvě pásma.Rozdíl 7 dB je celý v té ploše.Vlně se cestou nestalo vůbec nic.λ = 12,3 cmAₑ = 19,7 cm²ztráta volným prostorem na 100 m: 80,2 dB
  1. S = PtGt / 4πd²

    Z minulé kapitoly: ve vzdálenosti d je na metru čtverečním tolik a tolik watů. Nic víc se zatím nestalo.

  2. Ae = ?

    Přijímací anténa z té plochy něco vybere. Kolik? Chová se, jako by měla plachtu o určité ploše — účinnou aperturu.

  3. Ae = Gr λ² / 4π

    Tady vstupuje frekvence, a nikde jinde. Účinná plocha antény je G·λ²/4π — na vyšší frekvenci je táž anténa fyzicky menší plachta.

  4. Pr = S · Ae

    Přijatý výkon je hustota krát plocha. To je celé — žádná další fyzika v tom není.

  5. Pr = PtGtGr (λ / 4πd

    Dosadit a uklidit. Vzorec, který vypadá, že spadl z nebe, je součin dvou vět, které jsme právě napsali.

  6. Ae(2,44 GHz) = 19,7 cm²

    Vyšší frekvence je horší — ale ne proto, že by ji prostor víc bral. Prostor si nevzal nic. Zmenšila se plachta.

Šest kroků a jeden jezdec. V kroku 3 se objeví λ² a je to jediné místo, kde do celého vzorce vstupuje frekvence. Zkus s ní pak zahýbat.
Pr = Pt · Gt · Gr · (λ / 4πd)²Friisova rovnice

V decibelech se z toho stane sčítání, a ztráta cesty dostane jméno:

LFS [dB] = 20·log₁₀(d) + 20·log₁₀(f) − 147,55d v metrech, f v hertzech
13103010030020406080100vzdálenost (m, logaritmicky)dB868 MHz60,8 dB2,44 GHz69,7 dB5,5 GHz76,8 dBRozdíl 5,5 GHz proti 2,44 GHz je 7,1 dB— a je stejný na jednom metru jako na třech stech. Není to útlum, je to ta anténa.
Tři pásma, jedna osa. Posunuj vzdálenost a sleduj, že rozdíl mezi křivkami je pořád stejný — svislý posun, ne jiný sklon.

To, o co tu jde

Ve vzorci je frekvence a vypadá to, že vyšší pásmo prostor víc pohlcuje. Nepohlcuje. Vlna o frekvenci 5,5 GHz doletí na sto metrů úplně stejně jako vlna 2,44 GHz a hustota je v obou případech naprosto totožná. Co se změnilo, je přijímací anténa: při stejném zisku má na 5,5 GHz plochu 0,97 cm² místo 4,9 cm². Menší plachta, míň nachytáno, sedm decibelů dolů.

Poznat se to dá na tom grafu: křivky jsou rovnoběžné. Kdyby vyšší pásmo víc pohlcovalo, rozjížděly by se — na jednom metru by byl rozdíl malý a na třech stech velký. Rozdíl je ale konstantních 7,1 dB všude, protože je to vlastnost antény, ne cesty.

Co z toho plyne pro robota

  • Přechod z 2,4 na 5 GHz stojí 7 dB jenom na téhle úvaze, tedy víc než polovinu dosahu. Vyplatí se to jen tam, kde je 2,4 GHz zarušené — což v hale bývá.
  • Ta ztráta jde vykompenzovat větší anténou, a na 5 GHz je „větší anténa“ pořád malá. Směrová anténa se ziskem 12 dBi má na 5,5 GHz plochu 3,3 cm² a vejde se na dlaň.
  • Naopak 868 MHz má proti 2,44 GHz náskok 9 dB — proto LoRa dosáhne přes celý areál s výkonem, který by na Wi-Fi nestačil přes chodbu.

Kontrolní otázka, která odhalí, jestli to sedí: kdyby obě antény byly parabola o průměru metr, které pásmo doletí dál? Odpověď je vyšší, protože plocha té paraboly je daná mechanicky a nezmenšuje se — zato zisk při stejné ploše roste s λ². Proto satelitní spoje jdou nahoru ve frekvenci, zatímco spoje s prutovou anténou dolů.

Vzorce v této kapitole

Aₑ — účinná plocha antény
Aₑ = G·λ²/4π [m²] kap. 6
Friis — Friisova rovnice
Pᵣ = PₜGₜGᵣ(λ/4πd)² [W] kap. 6
L_FS — ztráta volným prostorem
L = 20log d + 20log f − 147,55 [dB] kap. 6