Tři poměry signálu k šumu
„Signál je o dvacet decibelů nad šumem“ nestačí — je potřeba vědět, na co se ten poměr vztahuje. Používají se tři a liší se přesně o spektrální účinnost, takže srovnání provedené v tom nesprávném je vedle o log₂M decibelů.
| veličina | vztaženo na | k čemu se hodí |
|---|---|---|
| SNR | celou šířku pásma | to, co se dá změřit spektrálním analyzátorem |
| Es/N0 | jeden symbol | rozhodování v rovině I–Q |
| Eb/N0 | jeden bit | porovnávání modulací mezi sebou |
Proč se srovnává v Eb/N0 a v ničem jiném
Modulace se liší v tom, kolik bitů dostanou z jednoho symbolu. Kdyby se porovnávaly při stejném SNR, vyhrálo by vždycky to nejjednodušší — a nic by to neřeklo. Eb/N0 se ptá na energii, kterou stojí jeden doručený bit, a to je ta veličina, ve které dává smysl říct „QPSK je stejně dobrá jako BPSK“ i „256-QAM stojí o 13 dB víc“.
Je to zároveň jediná veličina, ve které má smysl Shannonova mez — a ta je za dvě kapitoly.
Šumové dno, odkud se to celé bere
WaveLab dal šumové dno přijímače: −174 dBm na hertz, plus šířka pásma, plus šumové číslo. Odtud plyne SNR, z SNR plyne Eb/N0 a z Eb/N0 plyne chybovost. Celý řetěz od antény k bitu je sčítání decibelů a tenhle článek je ten, ve kterém se nejčastěji chybuje.
Past, která stojí přesně 10·log(k) decibelů: vzít z katalogu „citlivost −92 dBm“ a porovnat ji s Eb/N0 z učebnice. Katalogová citlivost je vztažená na kanál, tedy k SNR; učebnicové křivky jsou v Eb/N0. U 64-QAM je mezi nimi skoro osm decibelů, což je rozdíl mezi „spoj drží“ a „spoj je dávno mrtvý“.