Vzorkování, šum a číslicová realizace
Všechno předchozí předpokládalo, že regulátor běží spojitě. Ve skutečnosti běží v procesoru,
který se jednou za T
Vzorkování = dopravní zpoždění
Tvarovač nultého řádu drží hodnotu po celý interval, takže průměrné zpoždění je
T
Deset vzorků na periodu na frekvenci řezu ubere zhruba 18° fáze — to je hodně, ale ještě únosné. Dvacet vzorků ubere 9° a to už je pohodlné. Pod deset nechoď.
Přírůstkový (rychlostní) tvar
Místo aby se počítala celá akční veličina, počítá se jen její změna:
Má tři praktické výhody, kvůli kterým je v průmyslu skoro standardem: integrátor je „schovaný“
ve stavu u, takže se přeplnění řeší samo, když se
u ořeže; přechod z ručního na automatický režim je bezešvý; a když regulátor spadne,
akční člen zůstane tam, kde byl, místo aby skočil na nulu.
Šum: co se s ním dá dělat
- Filtruj měření, ne akční veličinu. Filtr na měření je v odchylce a regulátor o něm ví; filtr až za regulátorem přidá zpoždění, na které nikdo nereaguje.
- Filtr měření patří do rozpočtu fáze. Filtr s časovou konstantou
T
f ubere kolem ωc fázi stejně jako soustava. Když je Tf srovnatelné s 1/ωc , zaplatíš za čistý signál stabilitou. - Průměrování přes celou periodu vzorkování (oversampling) je skoro vždycky lepší než klouzavý průměr přes několik vzorků — nepřidává zpoždění navíc.
- Pásmo necitlivosti na odchylku je poslední možnost. Zastaví to třesení akčního členu, ale zavádí do smyčky nelinearitu a s ní trvalou odchylku velikosti toho pásma.
Nejčastější chyba v číslicové realizaci: integrovat násobením
konstantou místo periodou vzorkování. Kód I += Ki * e; je závislý na tom, jak
rychle běží smyčka — změníš periodu a regulátor se naladí sám, jenom jinak, než jsi chtěl. Správně
je I += Ki * e * Ts;. Táž chyba u derivace: dělit se musí skutečným
Ts, ne počtem kroků.