P — proporcionální složka
Nejjednodušší možný předpis: tlač úměrně tomu, jak moc jsi vedle.
Velká odchylka, velký zásah. Malá odchylka, malý zásah. Nulová odchylka… žádný zásah. A přesně tady je zakopaný pes.
Trvalá odchylka není chyba nastavení
Aby motor držel otáčky, musí do něj něco téct. Aby do něj něco teklo, musí být
u ≠ 0. A protože u = K, musí být
e ≠ 0. Proporcionální regulátor tedy nemůže dojet na žádanou hodnotu —
kdyby na ni dojel, přestal by tlačit a spadl by zpátky.
Nedojede přesně o tolik:
Je to prostá algebra: v ustáleném stavu je y = K·u = K·K
a zároveň e = w − y. Dosaď a vyjádři. S K
Proč se to nedá vyřešit hrubou silou
Nabízí se: zesílit tak, aby odchylka byla zanedbatelná. Dva důvody, proč to nejde:
- Stabilita. Každá reálná soustava má někde fázový posun −180°. Jakmile u té frekvence zesílení smyčky přeleze 1, smyčka se rozkmitá. To je strop, který nejde obejít.
- Šum a akční člen. Zesílení násobí i šum měření. Při K
p = 100 udělá z milivoltového brumu desetinu voltu na výstupu a akční člen se třese.
Pásmo proporcionality (PB) je totéž číslo, jen obrácené
a v procentech: PB = 100/K. Je to rozsah odchylky, ve kterém akční
veličina projede celý svůj rozsah. Průmyslové regulátory to často mají místo K
Kdy P samotné stačí
Překvapivě často. Když soustava sama obsahuje integrátor — poloha z rychlosti, hladina z
průtoku — pak je ustálená odchylka nulová i bez integrační složky, protože integrátor v soustavě
udrží nenulové u při nulové odchylce. Kaskádní regulace polohy s P složkou ve vnější
smyčce je průmyslový standard právě proto.
Když ale soustava integrátor nemá a někdo tvrdí, že mu P stačí, znamená to obvykle jen tolik, že si trvalé odchylky nikdo nevšiml — nebo že ji někdo „vyřešil“ ručním posunutím žádané hodnoty. To druhé funguje přesně do první změny zátěže.