Náraz: energie, kterou tkáň pohltí
Tady se z tabulky stane rychlost, a je to celý řetěz na čtyři kroky. Vezme se jediný předpoklad — tkáň je lineární pružina — a všechno ostatní z něj vypadne.
1. Kolik toho pružina unese
Pružina o tuhosti k stlačená silou F v sobě má energii, která je plochou trojúhelníka pod přímkou F = k·x:
2. Kolik jí náraz dodá
Při srážce se z pohybu ztratí energie, která odpovídá redukované hmotnosti:
3. Rovnost mezi nimi je limit rychlosti
Položí se ΔK = Us,max a vyjde rovnice, o kterou v celé kapitole jde:
Všimni si, co je a co není pod odmocninou. Hmotnost a tuhost ano, síla ne. Zdvojnásobit limit síly tedy znamená zdvojnásobit rychlost; zdvojnásobit hmotnost robotu znamená rychlost srazit jen na 71 %. Proto je otázka „ze které tabulky se limit vezme“ mnohem důležitější než přesnost hmotnosti.
4. A jak dlouho to trvá
Stlačení při limitu je jen x = F/k, typicky 1 až 4 mm. Při rychlosti kolem 0,5 m/s je to několik milisekund. To je důvod, proč se kolaborativní provoz nedá zachránit „rychlou reakcí“: než čidlo něco pozná a pohon zabere, je po nárazu. Dotyk musí být neškodný sám o sobě, ne díky reakci na něj.
Náraz podle dvou tabulek
ISO/TS 15066 nemá naměřené nárazové limity — odvozuje je jako dvojnásobek kvazistatických. U 001 je naměřené má. A ty naměřené poměry vycházejí 1,14 až 1,50, průměr 1,29. Ani jednou dvě. U hrtanu je poměr přesně 1,00: 35 N sevřením i nárazem.
Rozdíl se do rychlosti propíše lineárně. U ruky: U 001 dovolí 180 N, TS 15066 dovolí 2 × 140 = 280 N. To je o 56 % vyšší síla, tedy o 56 % vyšší dovolená rychlost. Nástroj umí obě tabulky a ten rozdíl ukáže; rozhodnutí, kterou vzít, je součástí posouzení rizik, ne výpočtu.