Čtyři způsoby, jak sdílet prostor
Ostatní labky se ptají „bude to fungovat?“. Tahle se ptá „a když do někoho vrazí, co pak?“ — což je nakonec táž otázka, jen se v ní jako namáhaná součást objeví člověk.
„Kolaborativní robot“ neexistuje
Existuje kolaborativní aplikace. Tentýž robot je bezpečný s hladkým chapadlem a nebezpečný s nožem; rozhoduje celá buňka, ne štítek na rameni. Normy proto popisují čtyři způsoby, jak se dá prostor sdílet, a v jedné buňce se běžně střídají:
| Způsob | Myšlenka | Kdy se hodí |
|---|---|---|
| Hlídané zastavení | člověk vejde → robot stojí, ale zůstává napájený | zakládání kusu |
| Ruční vedení | robot se pohybuje jen tak, jak ho člověk tlačí | učení dráhy, manipulátory |
| Hlídání rychlosti a vzdálenosti | čím blíž člověk, tím pomaleji — do nuly | velké buňky, plná rychlost mimo dosah |
| Omezení síly a výkonu | dotyk se připouští, ale nesmí bolet | těsná spolupráce u stolu |
První dva jsou logika. Poslední dva jsou počítání, a jsou to ty dvě, kterým se tahle labka věnuje: omezení síly a výkonu (kapitoly 2–6) a hlídání rychlosti a vzdálenosti (kapitoly 7–9).
Co se změnilo v roce 2025
Do roku 2024 platilo, že ISO 10218-1/-2 (2011) mlčí o kolaborativním provozu a doplňuje ji technická specifikace ISO/TS 15066 (2016). Revize z roku 2025 tu specifikaci pohltila: biomechanické limity se staly informativní přílohou M, vzorce pro ochrannou vzdálenost normativní přílohou L a postup měření přílohou N. Přibylo dělení robotů na třídu I (hmotnost ramene ≤ 10 kg, síla ≤ 50 N, rychlost ≤ 250 mm/s) a třídu II — všechno ostatní.
Normy jsou placené. Tenhle nástroj z nich neopisuje. Všechna čísla níž pocházejí z volně stažitelných dokumentů, na které se v každé kapitole odkazuje — hlavně z doporučení německé úrazové pojišťovny BG/BGIA U 001/2009e, jehož tělesný model je přímým předchůdcem přílohy A z TS 15066. Výpočet tady není posouzení shody. Je to kontrola rozumnosti dřív, než někdo koupí železo.