5. Paralelní zapojení
Vedle sebe, každý mezi tímtéž párem bodů. Teď je to obráceně: na všech větvích je stejné napětí a dělí se proud.
1Rcelk = 1R₁ + 1R₂ + 1R₃ + …převrácené hodnoty se sčítají
I = I₁ + I₂ + I₃ + …proudy větví se sčítají
náhradní odpor 60 Ω — míň než nejmenší z odporů (100 Ω) · celkový proud 200 mA
Dvě zkratky, které se vyplatí umět
- Dva odpory: R = R₁·R₂ / (R₁ + R₂) — „součin lomeno součet“.
- n stejných odporů: R = R₁ / n. Dva stejné dají polovinu, čtyři čtvrtinu.
Kontrola, která odhalí většinu chyb: výsledek paralelní kombinace je
vždycky menší než nejmenší z odporů. Když ti vyjde 1 kΩ z 1 kΩ a 220 Ω, spletl ses — správně
je 180 Ω. A opačně: 1 MΩ paralelně k 100 Ω je prakticky pořád 100 Ω, protože přes megaohm skoro nic
neteče.
Příklad
12 V na rezistorech 100, 220 a 470 Ω paralelně.
1/R = 1/100 + 1/220 + 1/470 = 0,01 + 0,004545 + 0,002128 = 0,016673
R = 60 Ω · celkový proud I = 12 / 60 = 200 mA
Větve: 120 mA · 54,5 mA · 25,5 mA — součet 200 mA.
Proč je doma všechno paralelně
Zásuvky v bytě jsou paralelní větve na stejných 230 V. Má to dvě výhody, které stojí za všechno ostatní: každý spotřebič dostane plné napětí bez ohledu na to, co je zapnuté vedle, a vypnutí jednoho neovlivní ostatní. Cenou je, že proud se sčítá — a proto je na začátku jistič. Když se zapne příliš mnoho spotřebičů, není problém v napětí, ale v proudu, který musí projít jediným přívodem.
Vodivost místo odporu. Vzorec s převrácenými hodnotami je nepohodlný,
dokud se nezavede vodivost G = 1/R [S, siemens]. Pak platí: v sérii se sčítají odpory, v
paralelu vodivosti. Je to tatáž věc řečená symetricky a uvnitř kalkulačky se počítá právě
s vodivostmi — viz kapitola 11.