Řetěz účinností a teplo, které z něj padá
Účinnosti se násobí. Nesčítají se, neprůměrují se, a výsledek je vždycky horší než nejhorší článek řetězu — což překvapí pokaždé znovu.
Pro 1 kW na hřídeli je potřeba odebrat 1329 W a odvést 329 W tepla.
Účinnosti se NÁSOBÍ, ne sčítají ani průměrují, takže tři slušné články dají dohromady výsledek horší než nejhorší z nich. A to teplo je skutečné číslo pro návrh rozvaděče — ne poznámka pod čarou.
Číslo, které se objednává
Tři slušné články — zdroj 90 %, měnič 95 %, motor 88 % — dají dohromady 75 %. Pro kilowatt na hřídeli je tedy potřeba odebrat 1330 W a odvést 330 W tepla.
Těch 330 W není poznámka pod čarou, je to návrh rozvaděče. Skříň s takovým ztrátovým výkonem potřebuje ventilátor nebo chladič, a když ho nemá, vnitřní teplota vyleze o desítky stupňů — což zkrátí život elektrolytickým kondenzátorům měniče na zlomek. Pravidlo palce: životnost elektrolytu se půlí každých deset kelvinů.
Kde se dá získat nejvíc
V řetězu násobených čísel se vyplatí zlepšovat nejhorší článek, protože relativní zisk se promítne přímo do součinu. Zvednout motor z 88 na 92 % dá stejně jako zvednout zdroj z 90 na 94 — ale motor bývá levnější vyměnit než celý zdroj.
A jeden článek, na který se zapomíná
Kabel. Jeho účinnost se ve výpočtech obvykle neuvádí, protože bývá 99 % a víc — ale u dlouhé trasy s nízkým napětím spadne na 95 % nebo níž, a pak je to plnohodnotný člen řetězu. Nástroj ho proto počítá z úbytku, který sám spočítal, a nezadává se ručně.