Jak se napájení navrhuje
Pořadí, ve kterém se nejméně couvá — a je záměrně stejné, jako jdou kapitoly.
- Sepsat spotřebiče s trvalým i špičkovým odběrem a s dobou chodu. Tři různé součty, každý na něco jiného.
- Zvolit napětí sběrnice. Vyšší napětí = menší proud = tenčí kabely, ale dražší komponenty a přísnější bezpečnost. Nad 60 V DC už se to týká norem.
- Dimenzovat kabel na obojí — na úbytek i na oteplení, a vědět, které z nich rozhodlo.
- Spočítat brzdnou energii z nejhoršího zpomalení v cyklu, ne z průměrného.
- Zjistit, jestli se vejde do meziobvodu. Často ano, a pak celý další bod odpadá.
- Dimenzovat brzdný odpor na tři čísla: odpor, trvalý výkon, pulsní energii.
- Ošetřit zapnutí předřadným odporem a vhodnou charakteristikou jističe.
- Sečíst ztráty a navrhnout podle nich chlazení skříně.
Bod 5 se přeskakuje nejčastěji a stojí to peníze zbytečně: u pohonů s malou setrvačností a rozumnou rychlostí se brzdná energie do kondenzátorů vejde a odpor není potřeba vůbec. Spočítat to trvá minutu.
Nejčastější chyby, seřazené podle toho, jak draho vyjdou
| chyba | projev |
|---|---|
| jistič větší než kabel | požár — jediná z těchto chyb, která ohrožuje lidi |
| zdroj podle průměru místo špičky | měnič vypadá při každém rozjezdu, hledá se týdny |
| jedna délka místo dvou ve výpočtu kabelu | úbytek dvojnásobný proti výpočtu |
| brzdný odpor jen na špičkový výkon | drahý, obrovský a zbytečný — nebo naopak spálený |
| zanedbané teplo ve skříni | kondenzátory měniče vydrží zlomek životnosti |
| odpor při 20 °C místo provozní teploty | úbytek o pětinu vyšší, než vyšlo |