Baterie a Peukertův vztah
U mobilního robotu je rozpočet napájení zároveň rozpočtem výdrže, a tam se objeví jev, který se z jmenovité kapacity vyčíst nedá: baterie při rychlém vybíjení dá méně, než má na štítku.
Peukertův vztah je vztažený k vybití za hodinu, tedy k 1 C. POD tou hranicí dá baterie o něco VÍC, než je jmenovité, nad ní znatelně míň. Napsal jsem si test, který čekal penalizaci i při 0,2 C, a spadl — model měl pravdu a očekávání ne. Lithium má exponent kolem 1,05, olovo 1,2 až 1,4, a právě proto se olověná baterie na rychlý odběr nehodí.
Peukertův exponent a co je jeho referencí
Kapacita klesá s rostoucím vybíjecím proudem, a míru toho popisuje exponent k:
A tady je věc, kterou jsem si sám spletl. Napsal jsem test, který čekal, že Peukertův vztah zkrátí výdrž vždycky — a spadl. Vztah je totiž vztažený k vybití za hodinu, tedy k 1 C. Pod tou hranicí dá baterie o něco víc než jmenovitou kapacitu, nad ní znatelně míň. Model měl pravdu, očekávání ne.
| chemie | exponent k | co to znamená |
|---|---|---|
| lithium (Li-ion, LiFePO₄) | 1,02 – 1,10 | vybíjecí proud skoro nevadí |
| NiMH | 1,1 – 1,2 | znát je to |
| olovo | 1,2 – 1,4 | při 2 C dá klidně jen polovinu |
Právě proto se olověná baterie na robot s rychlými rozjezdy nehodí, i když má „dost ampérhodin".
Využitelný podíl
Baterie se nevybíjí do nuly — pod určitou hranicí se poškozuje a řídicí elektronika ji odpojí. Použitelné je typicky 80 % u lithia a 50 % u olova, a je to další násobící součinitel vedle Peukerta i vedle účinnosti měniče.
Ke skutečné výdrži tedy vede řetěz tří součinitelů, z nichž ani jeden není na štítku vidět.