FourierLab z čeho se to skládá

Tohle je statická kopie kapitoly pro vyhledávače. Interaktivní verze má animované obrázky, kontrolní otázky a tlačítka, která příklad načtou do kalkulačky.

Úzko v čase = široko ve frekvenci

Napříč celou labkou se objevuje jeden vzorec. Krátký impuls má široké spektrum. Dlouhý záznam má jemné rozlišení. Okno, které je hladké v čase, má hluboké boky ve frekvenci. Filtr s ostrým zlomem má dlouhou impulsní odezvu.

Není to náhoda ani čtyři různá pravidla. Je to jedno pravidlo:

Δt · Δf ≥ 1/(4π)nejistota v čase a frekvenci

Signál nemůže být současně krátký v čase a úzký ve frekvenci. Součin obou šířek má dolní mez. Ne kvůli přístrojům nebo výpočtu — plyne to přímo z toho, co transformace je. Krátký úsek prostě neobsahuje dost period na to, aby se frekvence dala určit přesně.

v časeve frekvenci
Diracův impuls (nekonečně krátký)všechny frekvence stejně (plochá)
konstanta (nekonečně dlouhá)jediná čára v nule
obdélníkový pulssinc — nikdy nekončí
sincobdélník — ostře uřízne
Gaussovkazase Gaussovka — jediný tvar, který se nemění

Poslední řádek je pozoruhodný a v StatLabu se objeví znovu z úplně jiného důvodu: Gaussova křivka je vlastní funkcí Fourierovy transformace a dosahuje té dolní meze jako jediná. Je to nejlepší možný kompromis mezi „krátké“ a „úzké“, jaký existuje.

Kde to člověka potká

úlohaprojev téhož pravidla
spektrum krátkého záznamuhrubé rozlišení — Δf = 1/T, kap. 4
okno s hlubokými bokyširší vrchol — kap. 5
filtr s ostrým zlomemdlouhá odezva a velké zpoždění — kap. 8
krátký radarový pulsširoké pásmo, tedy širokopásmová anténa
spektrogrambuď „kdy“, nebo „jaká frekvence“ — obojí ostře nejde

Praktický dopad na spektrogram. Když se sleduje, jak se frekvence mění v čase (rozjezd motoru, řeč, průchod rezonancí), musí se záznam nakrájet na kousky a každý transformovat zvlášť. Krátké kousky → dobře se ví kdy, špatně co. Dlouhé kousky → naopak. Neexistuje nastavení, které dá obojí, a hledat ho je ztráta času; volí se podle toho, co se zrovna hledá.

Ano, je to táž nerovnost jako v kvantové fyzice. Heisenbergův princip neurčitosti je Δx·Δp ≥ ħ/2, a je to tentýž matematický fakt o dvojici veličin spojených Fourierovou transformací — v tom případě o poloze a hybnosti. Fyzika k tomu přidá ħ; matematika je stejná.

Vzorce v této kapitole

Δt·Δf — nejistota
Δt · Δf ≥ 1/(4π) [—] kap. 10