2. Závit — geometrie a značení
Metrický závit je normalizován v ISO 724 (rozměry) a ISO 261 (řady rozteči). Celý profil vychází z rovnostranného trojúhelníku o výšce H = (√3/2)·P, kterému se seřízne vrchol a zaoblí dno.
Kde d je jmenovitý (velký) průměr, d2 střední, d3 malý průměr šroubu a d1 malý průměr matice. Pozor na tu dvojici: d3 a d1 se liší o H/6 a při výpočtu vytržení závitu se pletou nejčastěji.
Nosný průřez As
Šroub se neutrhne v malém průměru, ale někde mezi ním a středním — proto se pevnostní výpočty podle ISO 898-1 dělají na tzv. nosném průřezu:
Úhel stoupání a proč je závit samosvorný
U jednochodého závitu je Ph = P. Pro spojovací šrouby s hrubou roztečí vychází ψ mezi 2,5° a 3,6°. Tření na boku profilu se přepočítá redukovaným třecím úhlem
a i při velmi dobře mazaném závitu (fz = 0,10) vyjde φ′ ≈ 6,6°, tedy skoro dvojnásobek ψ. Metrický spojovací závit je proto vždy samosvorný — matice se sama neroztočí, dokud je ve šroubu předpětí.
Proč se pro spojování používá právě ostrý profil
Právě ten člen 1/cos(α/2) je důvod. Ostrý profil (α = 60°) tření zvyšuje o 15 %, což je pro spojovací šroub žádoucí — drží. Lichoběžníkový závit (α = 30°) ho zvyšuje jen o 3 %, má tedy lepší účinnost, a proto se používá na šrouby pohybové. To je celý rozdíl mezi oběma rodinami.