Uložení: vůle, přechod, přesah
Postav obě toleranční pole vedle sebe a podívej se, jestli se překrývají. Tím je uložení zařazené — a jsou jen tři možnosti.
Díra Ø30,000 … 30,021 mm, hřídel Ø30,015 … 30,028 mm.
Táhni průměrem přes 30 mm a sleduj, že se čísla nemění plynule, ale skáčou — tabulka je po pásmech. Přesně na 30 mm ještě platí pásmo 24–30, o mikrometr výš už 30–40.
| Druh | Podmínka | Znamená |
|---|---|---|
| vůle | C | vždycky se to volně složí |
| přechodné | C | někdy vůle, někdy přesah — dopředu se to neví |
| přesah | C | vždycky se to musí nalisovat |
Přechodné uložení není nedodělek
Vypadá to jako vada návrhu — konstruktér neví, co dostane. Jenže právě proto existuje. Přechodné uložení středí přesně (vůle je v nejhorším pár mikrometrů, takže díl nemůže házet) a přitom jde rozebrat bez lisu. To je přesně to, co se chce od sedla valivého ložiska: kroužek musí sedět souose, ale musí jít sundat.
Cenou je, že spoj sám o sobě nepřenese moment. Musí ho přenést něco jiného — pero, drážkování, svěrný spoj. Kdo počítá s tím, že H7/k6 utáhne kroutící moment třením, počítá se zhruba nulou.
Vůle není zlo. V otáčivém uložení musí být, jinak není kam dát mazivo a spoj se zadře. BearingLab řeší, jak dlouho ložisko vydrží; tady jde o to, že kluzné uložení bez vůle nevydrží vůbec. Minimální vůle je u H8/f7 na Ø25 celých 20 µm, a to je záměr, ne nepřesnost.