Písmena: kam se ta zóna položí

Tohle je statická kopie kapitoly pro vyhledávače. Interaktivní verze má animované obrázky, kontrolní otázky a tlačítka, která příklad načtou do kalkulačky.

Stupeň říká, jak je toleranční pole široké. Písmeno říká, kde leží vůči jmenovitému rozměru — tedy vůči takzvané nulové čáře.

Písmeno určuje, kam se zóna položí; stupeň jak je široká. h6 sedí horní úchylkou přesně na nule (0/-13), g6 je celé pod ní (-7/-20), k6 celé nad (+15/+2).
Past, na kterou lidi naletí: g je VOLNĚJŠÍ než h, ne těsnější. Abeceda pod h běží od nulové čáry pryč, takže „menší písmeno" znamená větší vůli.
Zvyš stupeň a sleduj, že se zóny roztahují, ale každá od svého konce — ten, který určuje písmeno, zůstane stát.

Každý sloupec je jedno písmeno při stejném stupni. Zelená leží pod nulovou čárou, červená nad ní, žlutá ji přetíná. Zvyš stupeň a sleduj, že se každá zóna roztahuje od svého konce.

Písmeno fixuje jeden konec, ne oba

A to je celá logika systému. Písmeno určí tu úchylku, která je blíž k nulové čáře, a stupeň dodá šířku na druhou stranu:

Pod nulou (a…h u hřídelů): písmeno určuje horní úchylku es, zóna visí dolů. h je zvláštní — má es přesně nula.
Nad nulou (k…zc): písmeno určuje dolní úchylku ei, zóna stojí nahoru.
js je symetrické: ±IT/2.

Past, na kterou naletí každý. g je volnější než h, ne těsnější. Pod písmenem h běží abeceda od nulové čáry pryč, takže „dřívější písmeno" znamená větší vůli. Nad h je to naopak: p je těsnější než n a u je těsnější než s. Kdo si to plete, předepíše přesný opak toho, co chtěl.

Kolik jich je a kolik jich potřebuješ

ISO jich definuje osmadvacet. V praxi jich potkáš osm: c, f, g, h na straně vůle a k, n, p, s na straně přesahu. Zbytek jsou mezistupně pro případy, kdy těch osm nestačí, a většina konstruktérů je za celý život nepředepíše.

Malá a velká. Malé písmeno je vždycky hřídel, velké vždycky díra. Není to zdobení: H7/p6 a P7/h6 jsou dvě různé věci na výkrese a jen shodou konstrukce norem stejné uložení. Proč zrovna stejné, je obsah příští kapitoly.