Jednotná díra, jednotný hřídel
Uložení potřebuje dvě toleranční pole, ale hýbat oběma je zbytečné. Stačí jedno postavit napevno na nulovou čáru a měnit jen to druhé — a která z těch dvou soustav se zvolí, je rozhodnutí o výrobě, ne o funkci.
| Soustava jednotné díry | Soustava jednotného hřídele | |
|---|---|---|
| napevno | H — díra, EI = 0 | h — hřídel, es = 0 |
| mění se | písmeno hřídele | písmeno díry |
| zápis | H7/g6, H7/k6, H7/p6 | G7/h6, K7/h6, P7/h6 |
| kdy | skoro vždycky | tažené tyče, dlouhé hřídele s víc náboji |
Proč vyhrála jednotná díra
Díra se dělá nástrojem, který má svůj rozměr — výstružník, protahovací trn. Mít jich v dílně sadu pro každé uložení je nesmysl; mít jednu sadu H7 a měnit hřídel na soustruhu je samozřejmost. Hřídel se navíc dá brousit na libovolný rozměr bez nového nástroje.
Jednotný hřídel má smysl tam, kde je hřídel daný: tažená tyč, kterou nikdo nebude přebrušovat, nebo dlouhá hřídel, na které sedí několik nábojů s různým uložením — brousit ji na tři různé průměry by bylo dražší než vyrobit tři různé díry.
Ta dvě soustavy dávají stejné uložení
A není to náhoda, je to zařízené. H7/p6 a P7/h6 mají na Ø30 tytéž meze: −1 až −35 µm. Aby to tak vyšlo, zavádí norma u děr s přesahem korekci:
Bez ní by se obě soustavy rozešly přesně o jeden stupeň. Nástroj tuhle identitu ověřuje na 144 dvojicích písmen, stupňů a průměrů — je to nejsilnější kontrola tabulek děr, jakou lze udělat bez otevření normy, protože propojí odvozené díry s tabulkovými hřídeli.
Párování stupňů není libovolné. Identita platí pro díru o stupeň hrubší než hřídel — H7/p6 proti P7/h6. Pro stejné stupně (H7/p7 proti P7/h7) neplatí a ta uložení opravdu nejsou stejná. Proto se v praxi předepisuje H7/p6 a nikdy H7/p7.