Lisovaný spoj: tlustostěnný válec
Zatím byl přesah jen číslo v mikrometrech. Teď z něj bude tlak, síla a moment — a to je jediné místo v téhle labce, kde se počítá pružnost, ne tabulka.
Odkud se ten tlak bere
Nalisuje-li se hřídel do náboje s přesahem δ, musí se ten přesah někam ztratit: náboj se roztáhne a hřídel se stlačí. Součet obou deformací je právě δ, a napětí, které je způsobí, je hledaný tlak. Lamého řešení tlustostěnného válce dá
Pro plný hřídel a stejný materiál se to zkrátí na tvar, který se dá spočítat z hlavy:
Tlak je v přesahu lineární — dvojnásobný přesah, dvojnásobný tlak. Zato v tloušťce náboje lineární není: táhni poměrem D/d od 1,1 nahoru a sleduj, jak rychle to nejdřív roste a jak brzo se to zastaví. Nad D/d ≈ 3 už další materiál nepřidá skoro nic, protože náboj je tou dobou prakticky nekonečný.
Znaménka u ν jsou u obou částí opačná — náboj je v tahu, hřídel v tlaku. Dát je stejná je nejčastější chyba v tomhle vzorci a u oceli na ocel posune tlak o víc než pětinu. Výsledek přitom pořád vypadá věrohodně, takže si toho nikdo nevšimne. Testy téhle labky to hlídají tím, že porovnávají obecný tvar s uzavřeným.
Tloušťka náboje se vyplácí jen do určité míry
Při D/d = 1,1 je náboj skoro fólie a tlak skoro žádný. Do D/d ≈ 2 rychle roste, pak se to láme a nad D/d ≈ 3 už další materiál nepřidá prakticky nic — náboj je tou dobou pro tuhle úlohu nekonečný. Dělat ho tlustší je plýtvání, kterého si nikdo nevšimne, protože „silnější přece musí být lepší".
Dutý hřídel je měkčí. Vrtaná díra uprostřed hřídele sníží tlak při témž přesahu, protože se hřídel snáz stlačí. U tenkostěnné trubky je to zásadní rozdíl, u hřídele s malou centrální dírou zanedbatelný — nástroj to počítá, tak si to vyzkoušej.