Směrová metoda: tři napětí na jedné rovině
Na rovině krku se sledují tři napětí. Čtvrté — tah podél osy svaru — se schválně nepočítá, což každého jednou překvapí.
| Značka | Co to je |
|---|---|
| σ⊥ | normálové napětí kolmo k rovině krku |
| τ⊥ | smyk v rovině krku, napříč osou svaru |
| τ∥ | smyk v rovině krku, podél osy svaru |
| nepočítá se — tah podél osy nese plech, ne svar |
První je von Misesovo kritérium napsané pro rovinu krku. Druhé je samostatná pojistka na čistý tah — a u nízkých tříd oceli je to právě ono, co rozhoduje.
Otoč sílu na 0° (podél osy) a σ⊥ zmizí — zbude čistý podélný smyk a druhé kritérium přestane hrát roli. Na 90° je naopak σ⊥ maximální a u nízkých tříd oceli právě ono rozhoduje. Tatáž síla je tedy pro svar různě nebezpečná podle toho, odkud přijde, a to je celý smysl směrové metody.
Jak se z jedné síly stanou tři napětí
Síla napříč svarem dopadne na rovinu krku pod 45°, takže se rozdělí rovným dílem na normálovou a smykovou složku:
Dosadit to do prvního kritéria dá pro příčný svar √2·F/(l·a) a pro podélný √3·F/(l·a). Rozdíl mezi těmi dvěma odmocninami je celá kapitola 4.
Proč se σ∥ nepočítá. Tah podél osy svaru neprochází krkem — nese ho plech, ke kterému je svar přivařený, a svar se s ním jen veze. Kdyby se přičetl, počítal by se dvakrát tentýž materiál. Je to jedno z mála míst, kde norma vypadá, že něco vynechala, a přitom je to správně.