Skupina svarů jako čára
Jedna housenka se spočítá zpaměti. Příruba svařená dokola, konzola na dvou housenkách nebo trubka do desky už ne — tam se zatížení rozdělí podle toho, kde který kus svaru leží.
Trik, který to zkrátí
Housenka se vezme jako čára o jednotkové šířce. Průřezové charakteristiky se spočítají pro tu čáru a krk se přinásobí až nakonec:
Výhoda je, že Iu závisí jen na obrazci. Tentýž rám poslouží pro čtyřku i pro osmičku, aniž by se cokoli počítalo znovu — a když se ukáže, že svar nestačí, stačí přenásobit.
Trik „svar jako čára“ je v tom, že se housenka bere jako čára o jednotkové šířce. Průřezové charakteristiky pak nezávisí na velikosti svaru a krk se přinásobí až na konci — takže tentýž obrazec poslouží pro čtyřku i pro osmičku, aniž by se cokoli počítalo znovu. Zkus přepnout na „jen boky“: délka klesne, ale J klesne mnohem víc, protože boky leží blízko těžiště v jednom směru.
Co se z toho čte
| Veličina | K čemu je |
|---|---|
| L — délka | přímý smyk a přímý tah: napětí = F/(a·L) |
| Ix | ohyb: napětí = M·y/(a·Ix) |
| J — polární | krut v rovině: napětí = T·r/(a·J) |
| rmax | kde bude nejhůř |
Těžiště se hledá, ne předpokládá. U symetrického obrazce leží uprostřed, ale u „L“ nebo u tří housenek už ne — a všechny momenty se počítají k němu. Nástroj ho počítá vždycky, i když by se dalo hádat, protože špatné těžiště je chyba, která nevypadá jako chyba.
Kde přidat svar
Když skupina nestačí, instinkt říká „udělat housenku delší“. Jenže J roste se čtvercem vzdálenosti od těžiště, kdežto délka jen lineárně. Roztáhnout svary do stran je proto mnohem účinnější než je prodloužit — a stojí to stejně.