EMC v praxi: co za co
Emise se v decibelech nespočítají bez spektra a bez komory. Co se spočítat dá, jsou poměry — o kolik se věci zlepší nebo zhorší — a mezi těmi se návrhář rozhoduje.
Jediné poctivé číslo v kapitole
Plocha smyčky. Zdvojnásobit ji je přesně šest decibelů, protože je to 20·log₁₀ poměru, a na tom není nic empirického:
Ostatní hodnoty — dvacet decibelů za kroucení, deset za ferit — jsou řády, ne měření. Nástroj je tak i podává, protože nasadit jim desetinné místo by z odhadu udělalo předstíranou přesnost.
Štěrbina v rovině je dražší než celý kabelový svazek opatření
Tohle je nejsilnější číslo v celé kapitole a přichází z jiné labky. PcbLab spočítá, že dvacetimilimetrová štěrbina v zemní rovině pod stomilimetrovým spojem zvětší plochu smyčky stojednakrát. V decibelech je to přes 40 dB — a to je víc než kroucená dvoulinka a feritový kroužek dohromady.
Jinými slovy: jedna štěrbina na desce zahodí obě opatření, která si člověk nejspíš koupil na kabel. A stínění to nespraví, protože ta štěrbina je uvnitř stínění. Testy tuhle shodu obou labek kontrolují přesně, na stejný poměr.
Stínění na jednom konci
Nejčastější chyba v oboru. Stínění uzemněné jen na jedné straně funguje proti elektrickému poli a proti magnetickému vůbec — a rušení z motoru je magnetické. Aby stínění fungovalo proti němu, musí se v něm zavřít proud, a to znamená spojit ho na obou koncích. Nástroj proto tenhle případ pojmenuje, ne jen ohodnotí.
Pořadí, ve kterém se to řeší: nejdřív zmenšit smyčku, teprve pak kupovat opatření. Kroucení, stínění a ferity jsou náprava; plocha smyčky je příčina.