Prokov: dutá trubka, ne drát
Prokov není díra s mědí — je to tenká trubka. Střed je prázdný (nebo zalitý maskou) a proud vede jen pokovená stěna, obvykle 25 µm silná.
Odpor nikoho nezajímá
Průřez té slupky u prokovu 0,3 mm s 25µm mědí je asi 0,026 mm², což na 1,6mm desce dělá zhruba milliohm. To je pod rozlišením většiny úvah. Zajímavá jsou dvě jiná čísla.
Indukčnost: asi nanohenry
Ta poznámka o palcích není detail. Konstanta 5,08 patří k palcům, a kdo do vzorce dosadí milimetry, dostane pětadvacetkrát větší indukčnost — třicet nanohenry místo jednoho a čtvrt. A protože „prokov má třicet nanohenry“ je číslo, kterému by člověk věřil, projde to. Chytilo to až tvrzení v testech, že to má být řádově nanohenry.
Nanohenry zní jako nic, dokud se nespočítá, co udělá s hranou: při di/dt = 10 mA/ns je to 12,5 mV. U jednoho prokovu nic; u prokovu v blokovací cestě, kde jich je v sérii pět, je to šedesát milivoltů propadu právě ve chvíli, kdy má kondenzátor dodávat náboj.
Teplo: proto se jich dává víc
Prokov pod výkonovým pouzdrem není spoj, ale tepelný most do spodní vrstvy. Jeho odpor vedení tepla je velký a jeden nestačí; proto se pod pouzdro dává pole devíti nebo šestnácti. GpioLab počítá θJA jako vstup — tady je vidět, čím se ten vstup mění.
Praktická pravidla
| k čemu | kolik | proč |
|---|---|---|
| signál mezi vrstvami | 1 | proud je zanedbatelný |
| napájení 1 A | 2–3 | proudová mez jednoho je kolem 1 A |
| blokovací kondenzátor | 2 na vývod | půlí indukčnost cesty |
| tepelný most | 9–16 | vedení tepla, ne proudu |