Přeslech se měří ve výškách, ne v milimetrech
Dva spoje vedle sebe se ovlivňují. Otázka „jak daleko od sebe“ má odpověď, která není v milimetrech — je v násobcích vzdálenosti k zemní rovině.
Proč zrovna poměr
Vazba mezi spoji je tím slabší, čím pevněji je každý z nich vázán na rovinu pod sebou. A tahle vazba roste, když je rovina blíž. Rozestup 250 µm nad 100µm dielektrikem je tedy úplně jiná situace než tentýž rozestup nad 400µm dielektrikem — v prvním případě je vazba 14 %, ve druhém 72 %.
Odtud plyne, proč „pravidlo 3W“ někdy funguje a někdy ne. Rozestup tří šířek spoje je dobrá rada na desce, kde je šířka zhruba jako výška nad rovinou — tedy u impedančně navržených 50Ω spojů. Na desce s hrubým dielektrikem je 3W málo a na tenkém zbytečně mnoho. Pravidlo, které nezmiňuje plán vrstev, mluví jen o jednom konkrétním plánu vrstev.
Co je ještě horší než blízko
Dlouho vedle sebe. Vazba, kterou počítá vzorec, je na jednotku délky — dva spoje vedené paralelně přes celou desku nasbírají mnohonásobek toho, co dva spoje, které se jen na deseti milimetrech potkají. Odtud pravidlo, které stojí za víc než rozestup: rychlé spoje se nevedou paralelně dlouho, a když se musí křížit, kříží se kolmo — tam je vazba prakticky nulová.
Rozpočet rušení, ne „co nejdál“
Přeslech se nesnižuje na nulu, ale pod šumovou rezervu, kterou spočítal LogicLab. Rezerva 400 mV a rozkmit 3,3 V znamená, že se smí spojit 12 % — a to je docela hodně. U 1,8V logiky s rezervou 180 mV to je 10 %, ale z menšího rozkmitu, takže absolutně mnohem míň. Rychlost sama o sobě nevadí; vadí, když se sejde s malou rezervou.