Úspora energie: spánek za latenci
Rádio, které poslouchá, spotřebuje pořád stejně, ať přijde něco nebo ne. Wi-Fi proto umí spát a probouzet se jen na okamžik, kdy přístupový bod oznámí, že pro ni něco má. Je to úspora, která se v bateriovém zařízení počítá v násobcích — a platí se latencí, jedna ku jedné.
Jak to funguje
Přístupový bod vysílá beacon každých 102,4 ms a v něm mapu, pro koho má data. Stanice si nastaví DTIM — probudí se jen na každý N-tý beacon. DTIM 3 tedy znamená probuzení každých 307 ms.
| nastavení | probuzení | průměrné čekání | spotřeba |
|---|---|---|---|
| bez spánku | — | 0 | plná |
| DTIM 1 | 102 ms | 51 ms | ~⅓ |
| DTIM 3 | 307 ms | 154 ms | ~⅒ |
| DTIM 10 | 1 024 ms | 512 ms | ~1/30 |
| TWT 20 ms | 20 ms | 10 ms | ~⅕ |
Proč se to v robotice skoro nepoužívá — a kdy ano
Robot, který jezdí, má baterii na motory, ne na rádio. Wi-Fi modul spotřebuje jednotky wattů, pohon stovky — šetřit na rádiu je tady bezpředmětné, zatímco latence 150 ms je katastrofa. Proto se v mobilních robotech úspora vypíná.
Kde to smysl dává:
- Statická čidla na bateriích, která hlásí jednou za minutu.
- Ruční terminály a tablety obsluhy.
- Roboti v nabíjecí stanici — tam je latence jedno a proud se hodí.
TWT: první rozumný kompromis
802.11ax přidal Target Wake Time: stanice a přístupový bod se domluví na vlastním intervalu, nezávislém na beaconu. Dvacet milisekund místo tří set je najednou použitelné i pro telemetrii — a spotřeba pořád klesne na pětinu.
Navíc má TWT vedlejší efekt, který stojí za víc než ta úspora: rozprostře stanice v čase. Když se dvacet robotů domluví na různých okamžicích probuzení, přestanou se prát o médium ve stejnou chvíli — a kolizí ubude i bez OFDMA.
Kde se to skrytě zapíná: mnoho modulů má spánek zapnutý z výroby a projeví se to jako „občas trvá odpověď dlouho“ přesně v násobcích 102 ms. Když měřená latence vypadá jako schodiště po stovkách milisekund, není to síť — je to spící klient.