Pásma a kanály: proč jsou jenom tři
Wi-Fi na 2,4 GHz má třináct kanálů (v Evropě) a jsou po pěti megahertzích. Jenže každý kanál zabírá dvaadvacet megahertzů. Z toho plyne celá bolest toho pásma: dva kanály se přestanou překrývat, teprve když jsou pět čísel od sebe — a do 83,5 MHz se takové vejdou přesně tři.
Překryv je horší než sdílení
Tohle je nejméně intuitivní věc v celé labce. Dvě sítě na stejném kanálu se slyší — CSMA/CA (další kapitola) je donutí střídat se, a i když je to pomalé, funguje to. Dvě sítě na částečně překrytých kanálech se navzájem nedekódují, takže se neslyší jako provoz; slyší se jenom jako šum. Nikdo se nestřídá, oba vysílají přes sebe a oba přijdou o rámce.
Kanál 1 a kanál 6 jsou dobří sousedé. Kanál 1 a kanál 3 jsou nepřátelé.
Pásma, jak vypadají dnes
| pásmo | šířka celkem | nepřekrývajících se 20 MHz | poznámka |
|---|---|---|---|
| 2,4 GHz | 83,5 MHz | 3 | všude, dosáhne dál, je zarušené |
| 5 GHz | ~500 MHz | 19–25 | část vyžaduje DFS (ustoupí radaru) |
| 6 GHz | ~480 MHz (EU) | 24 | Wi-Fi 6E/7, zatím prázdné, dosah nejkratší |
Širší kanál není zadarmo
Kanál se dá zdvojnásobit na 40, 80 nebo 160 MHz a rychlost roste skoro lineárně. Jenže:
- Šumové dno roste se šířkou (WaveLab, kap. 12): 80 MHz má o 6 dB vyšší dno než 20 MHz, takže se stejným výkonem dosáhne kratší vzdálenosti.
- Ubývá kanálů. Na 5 GHz se vejde 25 dvacetimegahertzových, ale jen 6 osmdesátimegahertzových. V hale s pěti přístupovými body je to rozdíl mezi „každý má svůj“ a „perou se“.
- Zvyšuje se šance, že do kanálu spadne rušička. Čtyřikrát širší kanál chytí čtyřikrát víc cizích vysílačů.
Doporučení, které z toho plyne pro halu: roboti na 5 GHz, kanály 20 MHz. Ne kvůli rychlosti — telemetrie potřebuje kilobity — ale kvůli počtu kanálů. Dvacet robotů rozdělených do pěti buněk po dvaceti megahertzích má pětinásobek vysílacího času oproti dvaceti robotům na jednom stodvacetimegahertzovém kanálu, i když ten druhý má na papíře vyšší číslo.